„Tak si vzpomeň, vzpomeň, vzpomeň, vzpomeň,
byl to přece jen, přece jen, OSUDOVÝ DEN“

Osudový den, já tehdy v hlavě ještě jinde,
krátce po rozchodu, na cestě do baru, zaučit se
a vypít colu. Vcházím a pokračuju,
krokama naplňuju, prostor já vyplňuju, pokukuju STOP
Ona je pro mě STROP.

Se oblbuju, její pohledy, pohyby zbožňuju,
informuju, sám v sobě tápu, peru,
za bar já nakukuju .. CO TEĎ? .. se seznamuju,
do očí koukám, v hlase třesu, neustupuju,
Tebe Já zastavuju, reakci pozoruju, oslovuju

„Tak si vzpomeň, vzpomeň, vzpomeň, vzpomeň,
byl to přece jen, přece jen, OSUDOVÝ DEN“

To bylo seznámení, pocity něhy, laskání, poznání,
omámení, bez lásky štěstí není,
hlazení, pochopení, pak tvoje otočení, zima, chlad,
zmizení, zapomění, jdeme dál v domění .. aaa ..
že se to změní, konec, jiná cesta není.

„Tak si vzpomeň, vzpomeň, vzpomeň, vzpomeň,
byl to přece jen, přece jen, OSUDOVÝ DEN“

Tak přišlo odcizení, samota špatná není,
přijde další, jiná, čistá, krásná, chytrá, na ženění.
Tady vlevo, tady nosím něco, co bych jí chtěl dát,
je to moje srdce, s ním nemůže si hrát, sen
jen ona bude vědět jakej doopravdy sem.

„Tak si vzpomeň, vzpomeň, vzpomeň, vzpomeň,
byl to přece jen, přece jen, OSUDOVÝ DEN“

„Tak si vzpomeň, vzpomeň, vzpomeň, vzpomeň,
byl to přece jen, přece jen, OSUDOVÝ DEN“

„Tak si vzpomeň“! …vzpomeň…vzpomeň

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.